EODIX LARP - VIKOMT III 2003
fotky z akce : Fotoalbum
Konečně se povedlo nalézt deníček vesničana Nounejma. Ten v něm barvitě popisuje dobu, kdy byly dobrodruzi ve Vikomtově zemi. Náš vyškolený tým určený na studii historii Vikomtova kraje poznamenal, že vesničan Nounejm v sobě skrýval mimo nepřekonatelné touhy po pivu i velice dobré literární nadání, které mezi vesničany silně apsintuje (odborný termín vyjadřující nejčastěji absenci apsintu, v tomto použití však nemá smysluplný význam). Co se však týmů nepodařilo zjistit je to, kde nyní Nounejm popívá (odborný termín : pobývat a pít). Třeba nám můžete problém vyřešit. Nahlédněte tedy do deníčku, dozajista nebudete litovat.
DENÍČEK VESNIČANA NOUNEJMA
VOLBA STAROSTY
Rok se s rokem sešel a na Chudý hrádek opět dorazili dobrodruzi.
Přijeli z krajů blízkých i vzdálených, někteří přišli s batohy a veškerou
výzbrojí pěšky, ti movitější přijeli v kočárech. Nejvzácnější návštěvou
jsou, myslím, páni z Radegastu, do jejichž kočáru bylo zapřaženo více než 110
koní. S radostí jsem uvítal mnohé staré známé. Sebastiana, který sice nechal doma
své legrační kladivo, ale přivezl si ještě legračnější klobouk; dál je tu Ziki
Kromhir, alchymista pověstný svými lektvary (zvlášť známý je jeho lektvar dobré
nálady); přijeli také dobrodruzi z kraje plzeňského piva, myslím tím odvážného
Ardalise se svými přáteli; v neposlední řadě musím jmenovat Atreie, oddaného
bojovníka světlé víry a miláčka lesních nymf. Přijelo také mnoho dalších
hrdinů, které jsem do této doby neznal. Pevně věřím, že i letos pomohou uchránit
zdejší kraj před zlem.
Ovšem na zjištění, že vikomtství se zhroutilo pod útoky zlých rudovlasých
bytostí, že vikomt, mistr válečník, otec Pavel, rytíř Trumbydír, a mnozí další
již dávno padli při obranných bojích, že vesnice je nyní bezbranná a vesničané
vydáni napospas týrání démonů, reagovali dobrodruzi různě. Atrei se rozplakal.
Gidbin ho začal konejšit. Trpaslík Muf šel na pivo, trpaslík s předlouhým vousem se
zeptal koho má jít zabít. Ostatní moudře pokyvovali hlavami, někteří si něco
poťouchle šeptali. Jak ubíhaly hodiny a blížil se večer, my vesničané, i
dobrodruzi, jsme začali jevit známky nepokoje. Mezi vesničany se začala stále
častěji objevovat skrytá výčitka "Probůh, čožpak nám tito slavní
dobrodruzi, silní válečníci a mocní mágové, nepřišli pomoci? Noc je na krku a oni
si pořád nezvolili vůdce, neurčili hlídky, nezačali propátrávat okolí. Cožpak
přeci jenom bídně zhyneme?" Z přešlapujících skupinek dobrodruhů ze zase
ozývalo "Už se něco děje? Chtělo by to konečně ňákej brífing." My tomu
příliš nerozumíme. Jenom Atrei se o nic nestará a hledá pět zlatých, které mu asi
někde vypadly z kapsy. Gidbin mu pomáhá...
Bezradnost dobrodruhů nejrychleji a nejpřesněji odhalil vesničan Desmond - nám všem,
vesničanům i dobrodruhům, schází autorita. Tu dříve představoval pan vikomt se
svými mistry. Ti jsou však všichni nyní mrtví. Jediným řešením tedy je ... zvolit
si starostu, nejlépe bude-li jím některý z válečníků s respektem u ostatních. My
vesničané jsme si na návrh hospodského odhlasovali, že starostu chceme, jenom
kuchyňská klika, v čele s Dájou, Luckou a Velkou Lenkou, nepochopila zásady
hospodsko-demokratického centralismu a hlasovala proti. Volby se měly uskutečnit
následující den po ranní mši. Prvním kandidátem na starostu jsem já. Vedou mě k
tomu tři důvody: 1) naštvu Velkou Lenku, 2) naštvu bratra Jiřího, 3) získám moc.
Dlouho jsem byl jediným kandidátem. Nepostavil se mi jediný z dobrodruhů, to mě
překvapilo i potěšilo. Vše už nasvědčovalo tomu, že jako jediný kandidát vyhraju
volby. I můj program byl velmi dobrý. Ve zkratce:
- méně okurek, více brambor
- rovná práva pro každou víru
- organizování ozbrojeného odporu proti démonům a nepřátelům vůbec,
organizování hlídek a tak..
Na poslední chvíli se přihlásil jako další kandidát bratr Jiří, a tak jsem musel
začít o své zvolení bojovat.
PROHRANÉ VOLBY
Z bratra Jiřího jsem příliš strachu neměl, ale pro jistotu jsem
rozjel takovou menší kampaň pro své zvolení. Dobrodruzi i vesničané se tak mohli
kochat duchaplnými texty mých transparentů. Např:Nounejm ví, Nounejm zná,
Nounejm umí; nebo Nebuďte hloupejma, volte Nounejma. Zvlášť úspěšný
byl billboard se slibem: Přesýpací hodiny do každé rodiny - Volte Nounejma.
Mnoho dobrodruhů se mě chodilo ptát, zda to myslím vážně, a jestli by ty hodiny
nemohli dostat dvoje, když mají velké rodiny. Ujistil jsem všechny, že co je psáno,
bude také dáno, jen stanu-li se starostou. S rozradostněnými tvářemi ode mě pak
odcházeli. Naivkové. Zatímco moje kampaň byla veskrze pozitivní, bratr Jiří
rozpoutal kampaň útočnou, snaže se všechny přesvědčit o mé osobní
nezpůsobilosti. ´Místo Nounejma toho vola´ začínal první verš jeho
prvního transparentu. Ale tím byl v koncích, protože ´Jiřího´ se s ´vola´
nerýmuje. Jediné, co se v dané chvíli dalo použít bylo (téměř synonymum)
´krolla´. Protože se bratr Jiří nechtěl vzdát první části své říkánky,
nezbylo mu než z kandidatury ustoupit a nasadit místo sebe krolla Nehygienixe.
Výsledný text tedy zněl ´Místo Nounejma toho vola, lidi radši volte krolla.´
Nehygienix se nechal přemluvit celkem snadno. Jiří mu na další tři dny slíbil
zbytky od večeře a přednostní právo na dopíjení zvětralého mešního piva. Krolla
všichni dobrodruzi znali jako hospodského povaleče a já jsem se ho tedy jako
protikandidáta příliš nebál.
Jenže Nehygienix v sobě skrývá netušený potenciál. Ještě téhož dne pozdě
večer uspořádal koncert, kterým získal sympatie mnoha lidí. V jedné ze svých
nejpopulárnějších písní zpíval o tom, jak je krásné mít vředy, a to "na
každým kousku těla alespoň dva". Okolostojícím pak ukázal svoji prdel
nasáklou krví a do transu dostal všechny posluchače písní "Jede traktor jede
Zetor, jede do hor orat brambor..." Následující den ukázal, kolik stoupenců
kroll svým vystoupením získal. Výsledky hlasování jsou takovéto. Já jsem se se 17
hlasy umístil na pěkném druhém místě, kroll Nehygienix skončil se 22 hlasy
předposlední. Škoda že jsem měl během voleb po ruce jen 17 zlatých. Především je
mi ale líto naší vesnice, byl bych dobrým a svědomitým starostou.
ZRADA
Dnes brzo ráno v půl dvanácté mě vzbudila vesničanka Zuzka.
Roztřeseným hlasem mi sdělila, že se jí právě stalo něco hrozného, že byla
týrána, znásilňována a tak dál, a že musí být pomstěna. Na výzvu, ať s tím
jde za někým jiným, začala se mnou cloumat ještě víc a taky hrozila, že jestli
okamžitě nevstanu, polije mě zvětralým pivem ze včerejška, které jsem si
neprozřetelně nechal stát na nočním stolku hned vedle postele. A že prý už byla i
za Desmondem a za Škopkem, ale Desmond jí řekl, že jí to patří a Škopek, ten se
jen smál a dobíral si ji nemravnými gesty. No a Hlínu že nechce budit. Pomalu mi
došlo, že mě Zuzka dospat nenechá, a tak jsem, naštvaný, vstal z postele a řekl
jí: "Neboj se, moje milá, jen se zde klidně posaď a povyprávěj mi o všem, co
tě potkalo. Rád tě vyslechnu a s čímkoli pomůžu." A Zuzka si sedla a
vyprávěla.
Toho dopoledne šla s Velkou Lenkou do lesa pod hrad nasbírat dříví. Vesele si
prozpěvovaly, když tu narazily na družinku hrdinů, Ardalise, Aerona a Mufa. Na jazyku
Ardalise byl med, ale v srdci dlela zrada. Začal lákat dívky hluboko do lesů, že prý
tam rostou nádherné květiny. Odmítly. Zkusil jim tedy namluvit, že uprostřed
močálů je krásné jezero s písečnou pláží. Nevěřily. Ardalis nakonec, věda že
Zuzka má jistou slabost pro zahrádkaření, zabrnkal právě na tuto strunu. Že prý na
jednom místě hluboko v lesích nalezli vysoce kvalitní materiál. Že prý je to
ještě lepší hlína, než co má Zuzka ve vesnici. Zuzka nepřehodila past, rozsvítily
se jí oči a následovala dobrodruhy. Lenka utekla zpět do vesnice.
Žádný pochod do hloubi lesa se nekonal, hned za první zatáčkou čekali skřeti. Muf,
který mezitím Zuzku pevně spoutal, předstoupil a žádal po skřetech artefakt.
Skřeti si nebohou vesničanku pořádně prohlédli a za pochvalného mručení ji jeden
odtáhl někam do jeskyně. Jiný vytáhl z kapsy nějaký předmět, dal ho Mufovi,
určil hlídky a se zbytkem tlupy pak vběhl do jeskyně. Co potom dělala Ardalisova
družinka se neví, to co se dělo v jeskyni jsem od Zuzky se zájmem vyslechl, ale
papíru to svěřovati nebudu. Jedno mi bylo zřejmé. Tuto Ardalisovu, Aeronovu a Mufovu
zradu je třeba pomstít.
Hned jsem se šel poradit s hospodským. Rozhodli jsme se zmíněné dobrodruhy odstranit.
Já jsem trval na zabití všech třech, hostinský se ale přimlouval za Mufa, že prý
by mu v hospodě o polovinu klesla tržba. Vzal jsem peníze z posledního prodeje okurek
a pár perel po prababičce a šel jsem vyhledat ty správné lidi. Zprvu se alchymisti
Ziki Kromhir a Darkelf jevili býti profesionály. Se zájmem vyslechli mou žádost,
přislíbili diskrétnost a odběhli shánět suroviny na co nejsilnější jed. Sehnali
extratřídu. Vyextrahovali silnou jedovatou esenci z mrtvoly baziliška. Jed měl velmi
slušné parametry: past 7 - křeče a smrt/silné křeče a smrt. Jed dali alchymisté
hospodskému, aby ho při první příležitosti nalil Ardalisovi a Aeronovi do jejich
nápojů. Jenže alchymisti vyměkli. Na poslední chvíli zašli za hospodským a s
vysvětlením, že to co se má udělat není v souladu s jejich přesvědčením, mu
lahvičku s jedem sebrali a pak někam zakopali. Už ani na alcháče není spolehnutí.
Asi budu muset říct strejdovi upírovi...
CESTA Z OKUREK
Deníčku, nebudeš věřit,co se mi dneska stalo, a co víc, budeš
závidět. Zamiloval jsem se! Začalo to vše prostě, jako obvykle se vracím odpoledne
ze svého malého bramborového pole, a nesu si i náruč okurek (dneska jsem si nabral na
poli bratra Jiřího). Zničehonic ke mně přistoupila postava v černém hábitu a s
dlouhými mastnými černými vlasy. "Konečně", řekla hromovým hlasem,
"ty mi neunikneš." V tom měla postava pravdu, protože v tu chvíli mi nohy
ztěžkly jak olovo a já se nemohl ani hnout, tolik jsem se bál. Temná postava využila
své převahy. Hbitým pohybem mi vytrhla z náruče tu největší okurku, násilně
zmáčkla moji ruku a zkroutila mi ji za zády až jsem padl na kolena a tu okurku mi
vrazila tam, kam mi ještě nikdy nikdo nic nevrazil. "Táák, a teď tam bude dost
místa pro mýho bigbose." Nikdy jsem o žádném Bigbosovi neslyšel, ale postava
mě nenechala dlouho na pochybách, koho nebo co tím myslí. Deníčku, i Tobě se
stydím svěřit další podrobnosti toho, co se potom dělo, ale věz, že to bylo
krásné. Když vše skončilo, žádal jsem postavu o její jméno, adresu a o další
schůzku. Řekla mi ale jenom, že je Vitální mág. S láskyplnými slovy
"konečně jsem vyléčenej, a teď uhni, musím už jít," mě můj vitální
kouzelníček opustil. Ale jestliže on se cítil být vyléčený, já byl nenávratně
nakažen. Nakažen touhou. Touhou podělit se i s ostatními vesničany a dobrodruhy o
rozkoš, které mě mág naučil.
Ve vesnici ale mezitím vypuklo boží dopuštění. Zdá se, že než jsem tam dorazil,
mág naučil umění rozkoše i ostatní, darebáček jeden. Všichni po sobě lezou jak
opice, znásilňují se a nikdo nebere ohledy na dobré mravy, jak nás je učil bratr
Jiří Zajda Beerman. I ten, jak to tak vypadá, mocnému kouzlu podlehl a honí po louce
Arnošta. Já jsem si vyhlédl Johnyho, jeho tmavěfialové večerní šaty a černý
župánek mě uchvátily. Nicméně narazil jsem. Pár chvil poté, co jsem se ho dotkl,
mě začalo krutě svědit celé tělo a bolet levá noha. Brrr, to by mě nikdy
nenapadlo, že tak hezounkej mládeneček bude mít svrab. Teď sedím v kádi s
okurkovým louhem, ten by snad mohl pomoci, a pozoruji co se děje kolem. Mnoho dalších
trpí tím samým co já. Kulhají po táboře, škrabou se po celém těle a hledí s
kým by se o své utrpení podělili. Dobrodruzi vracející se po celodenních bojích
zpět do vesnice nechápají, jsou snadnou kořistí. Do toho všeho ještě to Ardalisovo
chvástání, Aeron mi řekl, že ho asi posedl nějaký démon. Vždy, když se Ardalis
probudí z mrákot a začne nám vyprávět o svých skutcích, dostane mečem naplocho a
je klid. Mečem naplocho by taky měli dostat alcháč Ziki a vesničan Desmond. Oba je
posedl démon vášnivé touhy po sexu. Ziki se snaží sbalit jednoho hobita, Desmond
jednu hraničářku. Bratr Jiří konečně dostihl Arnošta. Do vesnice právě
přichází postava v černém obleku, s černým kloboukem a bradkou. Ostatní na něj
volají Kolben, nebo tak nějak. Sotva spatřil, co se ve vesnici děje, vytáhl z kapsy
pytlík s nějakou solí a začal ji házet po všech lidech okolo. Ti mu za to děkují.
Nechápu, asi se tam půjdu podívat...
BOJ S BŘEZŇÁKEM
Deníčku, každý z nás smrtelníků zasvěcuje svůj život jedné
činnosti, kterou potom obcuje po všechny chvíle svého žití. Pro někoho je to
jídlo, pro někoho víra, vloni tu byli dokonce takoví, pro něž to byla krev. Jak
víš, pro mě je to boj. Boj s Březňákem. Každoročně naši vesnici tato bestie
navštěvuje. Byly roky, kdy Březňák útočil v hordách, třeba minulý rok, jindy zas
dorazí jenom jeden dva samotáři, tak tomu bylo předloni. Březňák je zpravidla
velký a silný, jenom málokdy k nám zabloudí jeho štěně. Každoročně se do boje s
Břez11%ňákem vrhám po hlavě, vždy stojím v první linii a uděluji mu svým
půllitrem citelné zásahy. Po všechny předcházející roky se nám s dobrodruhy
dařilo Březňáka udolat a vše nasvědčovalo tomu, že se to podaří i letos. Vikomt
Ergeran už sice nežil, ale naplno ho nahradil zdatný pič hospodskej Míra, ten
přišel do vesnice krátce po vikomtově smrti. Opět se dostavil mocný Sebastián,
nechyběl bezedný Lord Beerman bratr Jiří Zajda, z hor přišli trpaslíci, z Kraje
(myslím že středočeského) dorazili hobiti a nemohu opomenout vyzdvihnout kvality
alcháče Zikiho, který s sebou zdaleka přitáhl těžkou obouručnou zbraň,
rozdávající tuplované rány.
Jenže letos dobrodruzi vůbec nepochopili smysl svého pobytu v naší vesnici. Celé dny
se věnovali boji s nějakými démony nebo čím, hledání kouzelných Avatarů a
řešení spletitých hádanek a boj s Březňákem pro ně byl jen vedlejší
záležitostí. Vlastně se mu věnovali vždy jen pár hodin před spaním. Však také
den před závěrečnou bitvou většina dobrodruhů pomřela v lesích při boji s
démony a nemrtvými, někteří utekli a zbytek zahynul v pekelných plamenech, které
strávily celou naši krásnou vesnici i s přilehlými poli. Naživu zůstali ve vesnici
jen tři. Já Nounejm, hospodskej Míra a ze čtvrtiny načatý Březňák.
Březňákovi horko osudné noci znatelně ublížilo, téměř ho zkazilo, ale on
prozřetelně utekl ráno z vesnice a schoval se do potoka pod hradem, a tam se až do
večera regeneroval. To, že jsem přežil já s Mírou, a zbytek vesnice ne, je malý
zázrak. Ostatní vesničané kolem nás pak následujícího večera chodili jako
duchové a slovy "pojďte už spát, pojďte už spát" nás zvali k sobě do
světa mrtvých. Zvláště naléhavě, až vyčítavě, lákala duch Dája. Ale Míra se
ukázal vůči výzvám: "neblbni, nechej toho už! To je ti Nounejm milejší než
já?", ukázal absolutně imunní. A tak, my kteří jsme zasvětili život boji s
Březňákem, s vědomím že dokud ho neporazíme nebudeme vysvobozeni z pozemského
utrpení, jsme bojovali. Boj byl vyrovnaný a protáhl se až pozdě do noci. Březňák
svým pobytem v potoce nabral na vydatnosti, ale my s Mírou jsme zase mohli zúročit
zkušenosti z dřívějších bojů (Míra má pátou úroveň, já čtvrtou). Zpočátku
jsme byli v převaze. Poté, co jsme Březňákovi oba zasadili zvláštní úder zvaný
Malý exovní bobr (tzn. 6 piv na ex vypitých v řadě bez mezichcaní), jsem dokonce
začal věřit v naše vítězství.
Ale brzy se karta obrátila. Rychlý nástup nás oba unavil a začala se nám podlamovat
kolena. Další naše údery byly již vedeny s menší intenzitou i frekvencí. Když
jsme se s námahou rozmachovali k osmé ráně, Březňák vycítil naši slabost a
přešel do protiútoku. Zasadil Mírovi těžkou metelici do hlavy, ten si hodil na
obranu jedničku, úder neustál, začal blekotat něco o kočáře a hudebnících a
vzápětí usnul jako špalek. Pokračující souboj byl z mé strany již jen agonií.
Březňák sice dostal ještě další čtyři zásahy, nicméně postupně nade mnou
získával nadvládu, až mě přemohl docela. ... Když jsem se následující odpoledne
probudil, Březňák byl pryč, neporažený. Objeví se zase až o příštích žních,
takže mě a Mírovi nezbývá než celý dlouhý rok čekat a trpět. Snad zas dostaneme
šanci podstoupit boj s Březňákem a ukončit naše zatracení. Já zatím budu
trénovat mezi politology na FFUP v Olomouci, Míra je, pokud je mi známo, na FAVce v
Plzni.
KONEC.
autor : Vesničan Nounejm (viz. organizátorský
tým)
Poděkování Eodixu
Chtěl bych za skupinu Eodix napsat pár slov jako poděkování všem, co
přijeli. Myslím, že LARP se povedl a doufám, že i Vám se líbil. V průběhu hry
jsme řešili spoustu věcí a byli jsme jako organizátoři dost zaměstnaní. Proto chci
poděkovat všem, kteří nám tyto starosti usnadňovali tím, že nám pomáhali. Našli
se lidi, kteří nám pravidelně celý LARP nosili vodu, pomáhali mít nádobí nebo
pomáhali vařit. Kolikrát byli jediní z hráčů, co tam něco takového dělali,
přesto nám nikdy neodmítli pomoci. Moc si toho vážíme. Poté, co všichni odjeli
pomohla nám skupinka dobrudruhů sklidit hospodu v rekordně nízkém čase. I jim
patří naše velké poděkování. Naše dvoudení dílo se tak zhroutilo během
několika desítek minut.
Nakonec snad jen chci říct, že oceňujeme vaší touhu po hře, skutečně
některé postavy byly hrány dokonale. Doufáme, že i na příští rok nám zachováte
přízeň a uvidíme se s Váma na dalším EODIX LARPU 2004.
Zorganizovat něco takového jako je LARP není nic lehkého, největší odměnou je to, že se to nakonec povede. A to se pozná na hráčích. Jsme proto moc rádi, že jste se bavili.
Mirek F. za skupinu EODIX
Zpět na historii Eodixu.